Středověk nemuselo být špatné místo k životu. Hodně ovšem záleželo na tom, ke které vrstvě patříte. Obyčejní poddaní měli často život pod psa. Když nebyla válka, byl mor, když ne mor, objevila se neúroda, nebo vše najednou. Pokud byla úroda, přišly zvýšené daně, lapkové a zvůle šlechty. Schytali to skoro pokaždé. Ještě že měli statečného a poctivého ochránce Robina Hooda.

Hybnou sílu pověsti je třeba hledat o sto let dříve. Tenkrát v roce 1066 si Norman Vilém, zvaný Bastard Levoboček, usmyslel, že se stane anglickým králem. Svolal proto rytíře, nechal pokácet stromy, vyrobil loďstvo a vyplul do Anglie. U Hastingsu rozšmelcoval nepřátele a stal se anglickým králem. Poté rozdělil podle francouzského feudálního způsobu Anglii mezi své věrné Normany (směsice Vikingů a Francouzů) a původní obyvatelstvo (Sasy) uvrhl do podřízené opozice. Zahájil konfiskaci saského majetku spojenou s terorem. Teror prováděli i Vilémovi následníci a trval téměř sto let. Z těchto roků „saského temna“ pochází pověst o Robinu Hoodovi, který „bohatým bral a chudým dával“. Jádro pověsti je ovšem trochu jiné. Robin Hood nebyl středověký Che Guevara snažící se nastolit beztřídní společnost, ale Sas, nejspíše saský šlechtic. Odnímal Normanům nakradený majetek a vracel jej ožebračeným Sasům. V opulentnosti mínil Robin Hood navázat na starší film Ridleyho, pěti Oscary ověnčeného Gladiátora.